úterý 13. září 2016

Kapitola -42-

Pátek 13

Vlastně to vůbec pátek nebyl ale pondělí dvanáctého. 




Ráno jsem se probudila už ve čtyři. Další dvě hodiny jsem se převalovala na posteli. V sedm jsem probudila kluky a šla do kuchyně připravovat snídani. Jako každé pondělí, míchaná vajíčka a toust. Hned první toust jsem totálně spálila. Ještě si říkám, jak někdo může spálit toust v toustovači. To jsem, ještě nevěděla, co za den to právě začal. Odvezla jsem kluky do školy a spěchala domů se osprchovat a převléknout se. V jedenáct jsem měla schůzku v DC. Dorazila jsem přesně na čas. Sedla jsem si do Starbucks a vyhlížela pána, se kterým jsem se měla sejít. Po deseti minutách čekání, kdy jsem byla už značně nervózní, jsem zkontrolovala e-mail jestli jsem vůbec na správném místě. To jsem sice byla ale o hodinu dříve. Lepší o hodinu dřív než později, ne.

Odpoledne jsem byla zpět v Alexandrii a potřebovala jsem zajet to TJMaxx koupit novou podzimní bundu. Doma zkouknu mapu a říkám si. Jo aha to je tady, tam jsem několikrát byla, to nepotřebuji dávat do navigace. Omyl přátelé, omyl. Po 45 minutách jsem dojela na nákupního centra a TJ Maxx tam nebyl. Sakra jak se tohle stalo, proč ten obchod jako přesunuli. Jo aha holka, ty jsi v jiným obchoďáku. No nevadí. Ve tři jsem vyzvedla kluky a rozhodla se uvařit chilli na večeři. Všechny potraviny hodím do slow cookeru a jdu s klukama ven. Za tři hodiny se vrátíme, hladový. Otevřu slow cooker a všechno je hrozně studený… Zkoumám, co se stalo. Jo aha holka, ty jsi to zapomněla zapojit do elektřiny.

No pořád nevadí. Máme narvanou ledničku a tam určitě najdeme něco k jídlu. William se rozhodl pomoct mi. Vyndám omáčku na špagety s masovými kuličkami. Neumím si vysvětlit, jak se to stalo, ale celá ta miska s omáčkou, mi prostě nějak proklouzla mezi prsty a skončila na zemi. Samozřejmě, že omáčka byla úplně všude. Nejvíce na chudákovi Williamovi, který se z toho až rozbrečel. To už jsem byla s nervama v koncích a kluci si vyslechli lekci českého jazyka. Doufám, že si žádné slovo nepamatují. Musela jsem udělat generální úklid kuchyně, protože ta omáčka byla fakt všude. Poslední možnost na záchranu večeře byl Mac&Cheese (těstoviny se sýrem). Pro otevírání krabice s těstovinami jsem si vybrala nůž (fakt skvělá volba, Petro). Samozřejmě, že jsem se řízla. To už jsem utekla s brekem k sobě do pokoje, protože bych ještě někomu ublížila. 

A jaká ponaučení z toho vyplývá. Skoro žádné, jen to, že každý den blbec jednou skončí.

XoXo Petra

středa 31. srpna 2016

Kapitola -41-


 Článek o ničem

Asi jsem vám jen chtěla ukázat nějaké fotky, která mám v mobilu a pravděpodobně je nedala na facebook. Jinak léto bylo náročné, kluci sice měli nějaký kemp, ale stejně jsem hodně pracovala. O víkendu mívám volno tak se snažím vždy být v DC a něco vidět.
Pár extra vychytávek, které potřebuji do domáctnosti. 
Busta Václava Havla v Capitolu
Chinatown
Samozřejmě, že i já chytám pokémony
Tady jde o odraz v brýlích néé o toho chlapa. 

Večeře v čínské restauraci

National Mall

pondělí 1. srpna 2016

Kapitola -40- NYC & DC

Setkání v červenci

Před pěti měsíci jsme se rozloučily s Malwinou v Texasu a slíbily si jak se určitě navštívíme a zůstaneme v kontaktu. Ale znáte to.. Sliby chyby. Takže mě opravdu mile překvapilo když Malwina před měsícem napsala, že by ráda se mnou s jednou naší společnou kamarádkou oslavila její narozeniny v NYC a v DC. V sobotu ráno kolem desáté jsem sedla v DC do autobusu a dala se na strastiplnou cestu do NYC. Představa čtyř a půl hodiny strávených v autobuse nic moc. Ale musím říct, že se to dalo přežít a rozhodně tady mají trochu jinačí autobusy než v Čechách. Do našeho hotelu jsem dorazila kolem třetí odpoledne. Dneska jsme vyrazily do víru velkoměsta a musely jsme navštívit nějaká ta muzea. Nejdřív jsme se prošly po HighLine, což je park, který je postavený na bývalé trati v samém centru Manhattanu. Procházka to byla neuvěřitelně krásná. 

HighLine
HighLine

HighLine

HighLine

HighLine



Na konci HighLine je Whitney Museum of American Art. Velice zajímavé, ale některá díla byla až děsivá. Muzeum má asi šest pater a v každém patře vyhlídku na město. 

Whitney Museum of American Art



























Po procházce a muzeu jsme se vrátili do hotelu a připravily se na náš noční tah centrem. Naše kamarádka je promotérka v NYC. Takže jsme zaplatily 25 dolarů za hodinovou jízdu v limuzíně po Manhattanu, kde jsme mohly vypít tolik alkoholu, kolik jsme chtěly. Po hodině nás limuzína odvezla do klubu, který byl neuvěřitelně narvaný.






















V neděli ráno jsme se úplně necítily svěží a plny energie takže jsme pojaly den velmi uvolněně. Prošly jsme se po Central Parku, metrem jsme dojely k Soše Svobody, od Sochy Svobody jsme se prošly přes Wall St k pomníku 9/11. A od 9/11 jsme jely na Central Grand Terminal, který moje maminka nazvala vlakáč. No proč ne. V šest večer nám jel autobus do DC. V pondělí ráno jsem poslala děti do kempu a já s Malwinou jsme jely do DC. 







Chtěla jsem jí toho ukázat co nejvíce, ale bylo neuvěřitelně horko a vlhko. Opravdu to byl skvělý nápad postavit hlavní město na bažině. V úterý jsme se jenom válely u bazénu nejlepší nápad. :-)

Musím říct, že jsme si čtyři dny opravdu užily.

úterý 12. července 2016

Kapitola -39-

Číslo pět žije.. 

Teda já.. Ha ha ha… To byl pokus o vtip. 



Už jsem nenapsala nic skoro čtyři měsíce. Tak co je nového. Za prvé. Opravil se mi sám od sebe počítač. To jste si asi všimli, když píšu, co. Za další jsem se přestěhovala do Alexandrie ve Virginii. Bydlím kousek od metra, takže jsem za dvacet minut v centru DC. Sice jsem tu čtyři měsíce, ale ještě ani jednou mě Barack nepozval na kafe. Na to, že tu to za chvilku končí a měl by se víc kamarádit s prostým lidem. Má na to ještě pár týdnů. 



Musím říct, že za ty čtyři měsíce se toho odehrálo opravdu hodně. Zabydlela jsem se v nové rodině, která je úplně jiná od té texaské. Vlastně lidi jsou tady úplně jiní než v Texasu. Chybí mi Texas :(. Viděla jsem dvakrát hrát Capitals. Vůbec jim Pittsburgh nenakopal pr*. Taky si ten titul zaslouží. Viděla jsem hrát Natioals a New York Yankees, taky jsme se byli podívat na fotbale tedy na soccer jak tomu tady říkají. Na to, že DC United hraje nejvyšší ligu tak střídačky máme v obříství fakt lepší. Ale atmosféra to byla skvělá. Povedlo se nám i proplížit do kotle. Asi jsem jim měla ukázat, jak to chodí v Evropě. 


Jinak se snažím chodit do muzeí a galerií. Taky proč ne když jsou zadarmo. V DC se toho dá opravdu hodně vidět a dělat. Tohle město mám docela ráda. I když se mi to už krátí. Viza jsem si prodloužila jen o 9 měsíců. Devátý prosinec je můj poslední den v USA. 



Jinak jste si asi z mého profilu na FB všimli, že jsem zamilovaná. Pár dní potom co jsem přijela, jsem se seznámila s jedním klukem, byl hrozně nesmělý ale, když mě na první rande pozval na hokej tak byla skoro ruka v rukávě. :D Musím říct, že je jednodušší poznávat město s někým, kdo tam přímo žije a kdo je američan. Sice mluvím anglicky tři roky v podstatě denně, ale přeci jen někdy něco hned nepochopím anebo nerozumím. A ještě mě peskuje za gramatiku. Takže to má docela výhody randit s cizincem. 


Naše úplně první fotka


Před měsícem mě přijeli navštívit rodiče a mladší bratříček, strávili jsme týden v DC a pět dní v NYC. Maminka si vše pečlivě zaznamenávala a tatínek dokumentovat (jak japonský turista – sorry tati :D) Lubi ani nepíšu co si celou dobu dělal ty. To se asi nehodí :D. Doufám, že by maminka mohla sepsat svoje moudra a poznatky ohledně USA a já bych vám je sem hodila. Ať se třeba pobavíte.



Mějte se krásně a já se brzo zase ozvu.

XoXo Petra

středa 16. března 2016

Kapitola -38-

Mario Lemieux – Fantasy Hockey Camp 



V lednu jsme se vydali do Pittsburghu, odkud Jeff pochází. Navštívili jsme všechny babičky, dědečky a tetičky co jen šlo. Ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsme jeli do Pittsburghu. Jeff se konečně dostal na slavný hockey camp neméně slavného no dobře slavnějšího Maria Lemieux. Na tento kemp se chudák připravoval asi 4 měsíce, kdy dvakrát v týdnu jezdil domů až ve dvě ráno protože nejdřív dřel na ledě a potom ve fitku. Pro všechno musíš něco obětovat. 

Celý víkend jsme mohli sledovat hokej, který se hrál v Pittsburghu a samozřejmě jsme mohli se chodit koukat na tréninky a i na všechny zápasy v rámci hockey campu. Už v sobotu ráno jsme si mohla užít toho, že v celé aréně kromě mě a mých dvou malých opiček bylo asi jen dalších deset lidí. Tak samozřejmě neuvěřitelnou příležitost a to nechat se vyfotit s Mariem. Po víkendu jsme všichni odjížděli plni zážitků, kluci si mohli hrát ve sněhu, Jeff bruslil na jednom ledě s Mariem a já… Já mám fotku s Mariem.

XoXo Petra

úterý 19. ledna 2016

Kapitola -37-

Vánoce a Nový rok 



Vánoce, Vánoce přicházejí.. 

No dobře.. Tak je skoro měsíc po Vánocích, ale já jsem prostě neměla čas. 

Pár dní před Vánocemi dorazila babička z Pittsburghu. Myslela jsem si, jak babča zvládne kluky sama, a já budu mít pohodičku na pečení cukroví. Ale to jsem se pěkně spletla. Bylo to, jako když tu mám další dítě. Domluvila jsem s Kate a Jeffem, že bych jim ráda ukázala nějaké české zvyky a upekla to již zmíněné cukroví. Z mé představy upéct linecké a rozkrojení jablka se nakonec stala velká událost, kdy jsem uvařila celou štědrovečerní večeři (dobře, trochu jsem si to poupravila, ale oni nemají páru, co vaříme), napekla cukroví jak pro celé sousedství. 


Musím říct, že jsem byla vážně překvapená, že jim to všechno chutnalo. I když možná to jenom předstírali. Naši velkou štědrovečerní večeři jsme měli dvacátéhotřetího protože druhý den jsme šli na vánoční servis do kostela. Musím říct, že se mi to líbilo víc než naše půlnoční. Trochu jsme si tam zabékali koledy a šli jsme domů. Večer jsem ještě zabalila poslední dárky a odnesla dolů ke stromečku. Kluci byli hodně nedočkavý a vypadalo, že ani neusnou. Kate s Jeffem zůstali vzhůru skoro do dvou do rána, kdy se snažili naaranžovat dárky pod stromeček. 




Ráno v sedm hodin jsem už slyšela, jak kluci přešlapují u schodů a dožadují se schválení, že mohou dolů. Museli jsme počkat na všechny členy rodiny a až potom jsme mohli sejít dolů ze schodů a podívat se jestli Santa v noci dorazil i k nám. 
Svačina pro Santu a Rudolfa. 
Já jsem čekala po svém. 
Velké dárky, které jsou zabalené si tady dávají navzájem a od Santy jsou dárky většinou nezabalené a v punčoše. Naše rodina do punčochy dávala samé praktické věci, jako kartáček na zuby s pastou, sprchový gel, nějaké sladkosti, ponožky a pyžamo. Já ještě dostala extra vůni do auta, protože Kate ví, že jsem na to ujetá. 

Rozbalování dárků trvalo asi tři hodiny, protože se poctivě čeká, až si každý dárek rozbalí, okoukne a poděkuje a teprve v ten moment někdo další může dárek rozbalit. Konečně se dostalo na to, na co jsem čekala, jídlo. Babča dělala nějakou specialitu a úplně krásně to vonělo. Když to vytáhla z trouby, kluci na to koukali chvilku a pak oznámili, že to fakt jíst nebudou. No já jako hodná a hladová holka neodmítla. Ale byla jsem hodně zklamaná taková mokrá žemlovka bez jablek a tvarohu.

Celý den se nesl ve znamení hraní s dárky. Abych nezapomněla tak na Vánoce tady bylo 83 Fahrenheit což je nějakých 27 stupňů. Opravdu krásné vánoční počasí. 






















Musím říct, že Vánoce byly opravdu štědré. Nechci tu vypisovat, co vše jsem dostala, ale myslím, že za mě utratili spoustu peněz. 

Na Silvestra jsem se rozhodla být doma. Nechtěla jsem utratit kolem 200 dolarů. Jeff byl v dobré náladě, tak vyvařoval a prozpěvoval celý večer. Vařil jeho výborné mušle a pro mě dělal i humra. Musím říct, že jsem tady přišla na chuť těm potvorám z moře vytaženým. Počkali jsme do půlnoci, popřáli si šťastný nový rok, okoukli ohňostroj a šli jsme spát. Žádná velká akce. Musím říct, že mi to hrozně vyhovovalo. Protože teď nemám moc myšlenky na nějaké velké párty. Proč? To hned vysvětlím.


Nevím, jestli jsem v nějakém z minulých článků zmínila, že Kate moje hostmum je těhotná. Nového prcka očekávají v dubnu. Hodně dlouho jsem přemýšlela, co budu dělat dál. Rozhodla jsem se prodloužit o devět měsiců ale na jiném místě. Takže od té doby co jsem se vrátila z Kuby, jsem znova v matchingu a hledám novou rodinu. A jestli si myslíte, že tentokrát je to jednodušší tak jste na omylu. Jsem ještě víc vybíravějš,í než jsem byla v loňském roce. Moje rodina z Texasu byla 27 rodina, se kterou jsem mluvila. K tomu to dni jsem už na čísle 42. Ale doufejme, že se už blýská na lepší časy.. Tedy rodiny. 

Snad příště už oznámím, kam se stěhuji.

XoXo Petra